Prostě se jen tak napařovat

Po návštěvě Taichungu jsme se vrátili do Taipei. Jednu noc jsme pobývali v bytě rodičů kamarádčina snoubence, dneska bysme měli přejet už do jeho bytu. Je to super, ale docela se začínám těšit na ty koleje. Přece jenom tady jsem furt na návštěvě a nemůžu bejt nezdvořilá. Ačkoliv si nejsem jistá tím, zda se vyspávání do dvanácti počítá do zdvořilýho chování.

Že je čínskej novej rok, jde poznat nejen podle zasekaný dálnice a všudepřítomných červených nápisů 新年快樂, obálek, lampionů a znaků 福, ale taky podle toho, že nemaj všichni nic lepšího na práci než střílet rachejtle. Což teda vlastně není o nic jinčí než oslavy novýho roku u nás. Jen to je neskutečnej kravál. 

Včera jsme byli v japonskejch lázních a dneska jdeme zas. Taiwan je vůbec strašně super, protože jsou tu všichni neskutečně japanofilní. A to se počítá. Manga, anime, sushi, hentai, pokojíčky v japonským stylu, to tu všechno strašně frčí. Dokonce jsem ochutnala japonský koblížky z rýžovýho těsta a byla to neskutečná dobrota. Sice se strašně patlaly na zuby, ale bylo to fajn. Možná jsem se měla místo čínštiny naučit japonštinu. 

Každopádně k těm lázním. Tři bazénky. Studenej. Teplej. A horkej se slanou vodou. Nejlepší je prý střídat horkej a studenej, několikrát po sobě. A pak se naložit do teplýho s masážníma tryskama. Pro imunitu značka ideál. Jen bylo strašně vtipný, jak za náma, dvěma blondýnama, chodily tamější dámy a chtěly si povídat. A tak se vyptávaly. Odkud jsme. Jak je možný, že umíme čínsky. Kde tady studujeme. A proč studujeme. A pak taky vykládaly, že znají Prahu a že Praha je vlastně úplně nejlepší město na světě a že tam samozřejmě byly. Nejlepší město na světě. Se ví. A očividně to ví i v Asii. Just kiddin'. 

Měla bych si koupit nějakou učebnici čínskejch znaků. Připadám si jako trotl, kterej ničemu nerozumí.



0 komentářů :

Okomentovat