Deštník a sluneční brýle v pohotovosti

Jet lag není žádná sranda. Obzvlášť když jdeš spát v jednu ráno, ve tři se vzbudíš, nemůžeš až do půl šesté zabrat a v půl sedmé vstáváš. Sranda? Jo, sranda. Ačkoliv je to vcelku pochopitelný, protože v Česku se tou dobou po většinu týdne oddávám dohánění studijních povinností a Facebooku, případně koncertům, hospodě a pivu. Jenom doufám, že mě po těch třech hodinách spánku v půlce dne neklepne.

Je strašně super, jaký je tady teplo. Teda v Taichungu to byl hnus, ten je víc na jih a tam bylo skutečně vedro. Ale v Taipei je to v cajku. Subtropická rádoby zima je tak akorát na sukni, tričko a punčochy. Pro mě značka ideál. Teplejší počasí netřeba. I když teda Taiwancům přijde, že je kosa. Nosí rifle a zimní bundy. To nepochopím. Navíc je teda pod mrakem, ale tak jakože příjemně pod mrakem. Sluníčko nepeče, ale přitom není den ponurej a depresivní. Je takovej svěží. Akorát. Což je další plusovej bod pro Taiwan. Navíc to sluníčko přece jenom občas vykoukne.

Jen mě teda občas děsí ty slejváky, ty jsou docela brutální. V noci přišla bouřka a obrovská průtrž. Ono v té mlze člověk nepozná, jestli je to mlha, nebo bouřkovej mrak. Obzvlášť v noci. No. Takže to přichází prostě zničehonic. I přes den. A tak lije v kuse několik hodin. A pak to zničehonic zase přestane. Přemýšlela jsem, jak dojdu na autobus, protože v těchhlech situacích tě ani deštník nespasí. Leč, jak ti řekne kdokoliv místní i nemístní, Taiwan je super. Jen co jsme za sebou s kamarádkou zabouchly dveře domu, pršet přestalo. Pecka.

Občas mě tu taky docela fascinuje hygiena. Mají tu problémy s vodou. Takže můžeš pít jenom převařenou. Na druhou stranu free automaty na vodu najdeš na každým rohu. A ještě si můžeš vybrat, jestli chceš tu převařenou vodu horkou, teplou, nebo studenou. A jednorázový papírový kelímky tu jsou k dispozici samozřejmě taky. Takže aspoň ušetřím za pití. Na vodu jsem si koneckonců už stejně zvykla v Olomouci.

Navíc v každý domácnosti najdeš zabíječku bakterií. Je to taková mikrovlnka, do který nacpeš nádobí, nebo klidně cokoliv jinýho a zapneš to. Rozzáří se modrý světlo a likviduje všechno nevhodný. Navíc každej, kdo je trochu nachlazenej, tu chodí s rouškou. Bylo mi to divný a trochu mě to děsilo, protože když takhle někoho potkáš na ulici, nedělá to na tebe dobrej dojem. Naopak máš pocit, že má dotyčnej choleru či černej kašel a že danou chorobu stoprocentně chytíš a umřeš. Ale chyba lávky. Tady jsou všichni tak ohleduplní, že jakmile mají jen blbou rýmu, berou roušku, aby neplivali bacily na všechny okolo. A pak že tu bude s hygienou problém.

Jen je teda docela normální, že člověk občas narazí na takový ty supr čupr záchody à la díra v zemi, což mi jako Evropanovi dvakrát gut nepřijde. Ale dřepí se nad tím líp než nad normální mísou. Tak co už.

Stejně si tu připadám furt jak na dovolené.



0 komentářů :

Okomentovat