Jestli se za cizinkama ohlíží někdo ještě víc než Taiwanci, tak to jsou samotní cizinci. Jet po eskalátorech nahoru a míjet jakýhokoliv jedince neasijskýho původu, to je neskutečná zábava. Dneska jsem dokonce jednoho fešáka středního věku načapala, jak si může za mnou hlavu vykroutit i po tom, co jsem se od něj vzdálila na pro mě už docela dostatečnej počet metrů.
Taiwanci teda taky koukají. Ale ne tolik. V Číně by to bylo horší. Tam si člověk nemůže jít podle mě ani koupit blbej hajzlpapír, aniž by se s ním nechtěli všichni fotit. Tady se fotit naštěstí nechtěj. Ještě aby. Vždyť ani neumím čínsky. Nebyla bych ani schopná je odpálkovat. I když. Od rány jsem. A čínsky možná přece jenom umím. Dneska jsem se trochu víc rozmluvila a bylo to lepší. Dokonce se mi podařilo koupit knedlíky man-tchou. S náplní z červenejch fazolí, který jsou strašně moc sladký a díky kterejm je vůbec všechno neskutečně dobrý. A ještě jsem získala super úžasnej taiwanskej čaj se slevou. A to se počítá.
Fascinuje mě ta zeleň okolo. Je všude. I v kampusu. Kolem školy. U starejch budov. U výškovejch budov. Kolem chodníků. Uprostřed silnice. Všude jsou nádherný stromy, palmy a všelijaký další blbosti, který strašně nádherně dokreslujou celej ten velkolepej dojem. Jen to teda trochu kazí někteří Taiwanci. Já si dneska poletovala po městě v sukni a triku, oni mají na sobě vesty a zimní bundy. Teploměr ukazuje třiadvacet stupňů Celsia. Ale nejspíš to je tím, že jsem ten viking. V létě, až bude skoro dvakrát tolik, zas budu na odstřel já. Místní si to budou beztak užívat.

0 komentářů :
Okomentovat