Abych uvedla všechno na pravou míru. V poslední době se celej můj zdejší pobyt motal kolem dvou středobodů. Bakalářky a lékařů. Pojem bakalářka není nutné vysvětlovat. K němu stačí jen dodat, že už mám vše z krku, včetně vyřizování všemožnejch byrokratickejch nezbytností, takže teď už mi stačí jen slavnostně odstátnicovat. Co se týče lékařů, to by byla kapitola sama pro sebe. Můžu k tomu snad říct jen to, že pan doktor Wang Le-Ming je nejlepší speaking buddy, jakýho jsem si tu mohla přát. Čínštinu si totiž zlepšíš i ve špitále.
Každopádně aby to nevypadalo, že se nemám čím chlubit a nemáš mi co závidět, sdělím ti pár dojmů z mýho víkendovýho výletu. Vydala jsem se totiž na jih do Tchaj-nanu. Do mangovejch sadů. Ve čtvrtek minulej týden byl totiž deadline pro splnění všech studijních povinností na mé milované alma mater, takže bylo potřeba si náležitě odfrknout. A proto jsem v sobotu vstávala v půl čtvrtý ráno, abych už od sedmi pobíhala mezi mangovníky, nechala se požírat komárama a cpala se u toho mangem.
Minulej pátek jsem hned po škole vyrazila přes půl města za Denisou a jejím snoubencem. Společně jsme se pak vydali na vlakový nádraží odkud jsme si to střihli rychlovlakem rovnou do Tchaj-čungu. Rychlovlak je tady vůbec takovej pojem sám o sobě. Málokde dáš za hodinu jízdy sedm kil. Ale zážitek jak bejk, to se musí nechat. Říkala jsem si, že si to rychlodráhou střihnu i v srpnu na letiště, ale možná budu ještě zmlsanější a vymyslím něco víc nóbl.
V Tchaj-čungu jsme se připojili k rodičům kamarádčina snoubence a jeho babičce. Večer jsme si vyrazili na noční trhy, já si koupila plyšovýho Totora, k tomu dlouhý krásný letní šaty s holejma ramenama a vůbec jsem utrácela a bylo mi to úplně jedno. Fakt, že teď zase budu dva tejdny o suchý rejži, než mi přijde další stipendium, jsem vůbec nezohledňovala. Proč taky. Nač se omezovat teď. Omezím se potom. Půl měsíce bohém stravující se v nejlepších restauracích, chodící si na kávičku do Starbucksu, půl měsíce chudák, kterej může žrát leda štěrk a pít vodu z vodovodu, protože na víc nemá.
Každopádně druhej den jsme vstávali v půl čtvrtý ráno a všichni společně autem vyrazili do sto šedesát kilometrů vzdálenýho Tchaj-nanu za příbuznejma. Bylo to boží. Ačkoliv bylo už v sedm ráno pětatřicet stupňů, navlíkli jsme se jak eskymáci, protože všude byli adidas komáři (čím víc pruhů, tím víc adidas a tím víc bolavý štípance), vyfasovali jsme bambusový tyče se síťkou a drátkem na konci a šli jsme trhat mango. Jestli si ale myslíš, že stromy byly krásně zelený a na nich se červenaly plody, seš na omylu. Všechny manga byly zabalený v papírovejch sáčcích. Aby je nežral hmyz. Z představy, že coby zemědělec obíhám celej sad, kterej se rozprostíral na všech kopcích, co nás obklopovaly, mně bylo docela šoufl. My si naštěstí mohli natrhat, co jsme chtěli a kolik jsme toho chtěli. A mohli jsme i ochutnávat. Sladší mango jsem snad v životě neměla. Ještě teď mám v ledničce posledních pár kousků. Celej týden snídám banánovo-mangovou kaši s ovesnejma vločkama od maminky, mandlovejma plátkama a chia semínkama a připadám si u toho strašně zdravě, ačkoliv si pak na to vždycky lupnu patero prášků od mýho tchajwanskýho doktora.
Aby toho manga nebylo málo, jeli jsme potom na sváču do vyhlášený tchajnanský zmrzlinárny, kde mají nejlepší mangovou zmrzlinu na Tchaj-wanu. Ačkoliv bylo půl desátý, připadalo nám, že už jsou tak dvě odpoledne. Ono taky kolikrát vstaneš o půl čtvrté že. Touhle dobou normálně v Česku ještě vysedávám v hospodě. No a pak jsme se vydali omrknout památky. Nutno dodat, že Tchaj-nan je jima prošpikovanej skrz naskrz. Viděla jsem Fort Provintia, sídlo holandských kolonizátorů, pevnost An-pching, kláštery, chrámy... Spoustu míst, o kterých jsme mluvili ve škole v Česku i tady a který pro mě byly dosud jenom pojmy v učebnici. A bylo to nádherný, koneckonců posuď sám hére v galerii. A k odpolední svačině jsem si dala mangový smoothie. Protože manga prostě není nikdy dost.
A tak jsem doštípaná ještě teď a vůbec mi to nevadí. A tenhle víkend si chci projít tchajpejský památky. Jen teda nevím, jak moc dobře mi to půjde, protože se sem prej žene tajfun. Aspoň nebude o zážitky nouze.
0 komentářů :
Okomentovat