Jeden by řekl, že na Tchaj-wanu mají nějakej spešl skill na likvidaci hmyzu. Že budou vědět, jak se vypořádat s nežádoucí invazí blíže nespecifikovaného členovce do pokoje. Ovšem i v tomhle tu dokáží překvapit.
Když jsem se vrátila ze třídenního trajdání po Zeleným ostrove, byla jsem nadšená. Nic mě nesežralo. Shodila jsem bágl. Sedla si ke stolu. A po zemi se promenádoval šváb. Zatímco já hledala botu, kterou bych ho zlikvidovala, a nadávala: "Kde se tady ten šmejd, ksakru, vzal?", spolubydlící se v klidu zvedla od stolu a šla otevřít dveře. Nutno dodat, že se podobná situace opakovala zrovna včera, kdy se nám na stropě objevil nějakej divnej brouk. Bylo mi řečeno, že to se tak nějak tady holt stává. Jak přichází léto a otepluje se (jo, dnešní pocitová teplota 45°C, ale o tom později), objevuje se i hmyz. No tak mu necháme otevřený dveře asi, aby odešel sám. Nevím, jak Tchaj-wancům, ale mně se osvědčily baleríny.
V neděli se vlastně konal další šok. Je to strašná sranda. Fakt. Moje tchajwanská kamarádka mě před měsíce vytáhla "na besídku". Ke Dni matek. Řekla jsem si, že proč ne, vždyť to bude fajn. No. Nebyla to besídka. Bylo to sice v aule jedné základní školy, ale byl přítomen pastor, zpívaly se různý pobožný písně a tak. Vzhledem k tomu, že vše doprovázela živá rocková kapela a kytarista měl třešnovýho Les Paula, přišlo mi to docela v pohodě. Jenže tuhle neděli jsem se hecla, že jakože půjdu znovu. A rozuměla jsem jaksi víc než posledně (ano, čínština se mi zlepšuje, haha). Všechno mi docvaklo během pěti minut. Svědkové Jehovovi. Nechápu, jak jsem to do očí i uší bijící "Je-che-chua" mohla nezaznamenat. Sice mě pak všichni pozvali na oběd a byli strašně moc milí a servíroval se i jahodovo-čokoládovej dort, ale teda ty mrákoty, který se o mě pokoušely po celý dvě hodiny sezení, to bych asi pravidelněji nemusela.
No. A jestli se chceš pobavit, načti si něco o MERSu. Sice řádí v Jižní Korei, ale na Tchaj-wan to zas tak daleko taky není. Takže nám už ve škole visí varování, jak se chovat, co dělat, co nedělat a tak. A tak paranoidně kontroluju několikrát denně mapu výskytu téhle choroby na Tchaj-wanu (samozřejmě, zatím je mapa celá zelená), v metru jezdím jenom s rouškou, načítám info o příznacích, inkubační době a léčbě ve všech českých i tchaj-wanských médiích a zadržuju dech, kdykoliv v mé blízkosti kdokoliv kýchne, zakašle nebo vykazuje jakékoliv jiné, mnou vyhodnocené jako podezřelé známky nemoci či nachlazení. Tak.
A tady máš vývoj teploty v průběhu dnešního dne. Je to pecka. Rozhodla jsem se všechny peníze uvalit za klimatizaci, protože to bez ní očividně fakt nedám.

0 komentářů :
Okomentovat