Původně jsem si myslela, že tento můj víkend bude nezajímavej. Že budu psát bakalářku, budu zavřená na kolejích a u toho budu sjíždět poslední sérii seriálu Vikingové. Naštěstí jsem se nechala na poslední chvíli zlákat naprosto skvělou nabídkou vypadnout pryč z tohodle stereotypu a vskutku musím uznat, že mě to dost bavilo.
Víkend jsem totiž strávila v Lin-kchou, u rodičů přítele mé spolužačky. Užila jsem si výbornou tchajwanskou kuchyni, zrelaxovala se v lázních, uběhla si na běžícím pásu čtyři kilometry, naučila se slovíčka a procvičila si konverzaci. Navíc jsem se dozvěděla něco novýho z oblasti tchajwanských zvyků.
Na patnáctý den po jarní rovnodennosti tu připadá svátek Čching-ming, "ometání hrobů". O historii jsem si toho moc nenačetla, ale to je tím, že já celkově historii nějak v lásce nemám. Pokud bys jó hodně chtěl, můžeš si to nastudovat třeba hére. Mně ovšem podstatně zajímavější přijdou tradice s tím vším související. S celou tchajwanskou rodinou jsme se totiž vydali na místní hřbitov. A né, na první pohled by člověka skutečně nenapadlo, že se jedná o hřbitov. Tak nádherný terasovitý stavby, to by jednoho fakt nenapadlo. Pěkný, čistý, uhlazený, jednoduchý, modro-bílá kombinace. Podle mě naprosto úžasný. V galerii si pak můžeš prohlídnout víc fotek. Jeden by se tam vydal na dovolenou.
Každopádně při "ometání hrobů" není nejdůležitější ometání hrobů, jak by si jeden mohl z toho názvu myslet. Nebo teda přinejmenším my jsme nic neometali. Nejdřív jsme dali do chrámu jídlo. Sušenky, ovoce, zeleninu, vařené pokrmy, pití, prostě všechno možný. Proč? Aby se duše zemřelých mohly najíst. Pak jsme se prošli po hřbitově a nachystali si balíčky falešných peněz. Ty se dávají duchům, aby měli na útratu ve svém posmrtném životě. Následně se jdou do chrámu všichni pomodlit, zapálí vonné tyčinky a jde se ke schránce s urnou. Pokud si totiž zaplatíš sto padesát tisíc tchajwanských dolarů, můžeš mít schránku na urnu přímo v chrámu. Po dalším pomodlení, tentokrát u urny zesnulého, se jdou do speciální pece vedle chrámu spálit peníze určené pro duše zemřelých. Nakonec si v chrámu rodina vyzvedne jídlo, které přinesla, protože duchové se již najedli, a jede se domů.
Celkově mě tenhle víkend strašně potěšil. Kromě toho, že jsem se mohla zúčastnit této pro Evropana zcela neznámé tradice, jsem narazila na stánek, kde ti připraví čerstvý smoothie z kiwi, ananasu a medu. Anebo z jakýhokoliv jinýho ovoce, na který si zrovna vzpomeneš. Třeba z papáji. Nebo z melounu. Nebo z jablek. Nashi. Manga. Pomerančů. Jablek. Taiwan je na tohle super. A čtyřdecka tě vyjde jenom na 50 NTD, což v přepočtu není ani čtyřicet korun. A mám to pár metrů od kolejí, takže za mě spokojenost.
Jo. A tchajwanský televizní soutěže mají něco do sebe. Naštěstí jsem byla dostatečně uvědomělá na to, abych celej ten blázinec včas odřekla. Však to můžeš posoudit sám zde. Jedná se o show, kdy dva lidi spolupracují, aby třetí uhádl dané slovo. Tchajwanec řekne nápovědu tchajwansky cizinci do sluchátek, cizinec to musí zopakovat a další Tchajwanec hádá. Je to nesmírná zábava, protože cizinec umí maximálně čínsky, ale né tchajwansky. Tudíž jeho výslovnost stojí za pendrek a ani rodilej mluvčí nemá páru, o co se jedná. Jako ano, byla by to sranda. O tom nepochybuju. Ale dělat ze sebe dementa, navíc tady, kde tě skutečně každej pozná? Nene, děkuji. Dejte šanci jiným. Paní z televize byla teda otravná jak svítiplyn a absolutně neodbytná. Chápu. Ne vždy mají možnost pracovat s tak úžasným a zajímavým člověkem, jako jsem já. S tak nesmírně krásným, prsatým, vysokým a blonďatým stvořením... Leč je mi líto.
A příště ti povím o ovoci pchi-pcha, hromadách ananasu, tchajwanským stereotypu a mým neskonalým stesku po klasické české troubě.

Zdravím. Hezky a vtipně napsané a ještě se dozvídám nové a zajímavé věci o Taiwanu i o tobě.
OdpovědětVymazatVždy netrpělivě vyhlížím pokračování...Díky b.M