Rajče je ovoce

Když si dáš v Taipei k večeři ovocnej salát, budeš překvapenej. Bude plnej strašně dobrejch kousků ananasu, jablek, jahod, karamboly, banánů, bude na něm sladkej jogurtovej dresing, bude naservírovanej na zelným listu a uprostřed toho všeho se budou červenat rajčata. Jo. Čteš dobře. Rajčata. Cherry rajčátka jsou tu prej ovoce. Vyrazilo mi to dech a donutilo k zamyšlení. Rajče přece není sladký.

Přijde mi, že jdu z extrému do extrému. Jeden den nejím skoro vůbec, přežívám na ovoci, kukuřičnejch lupínkách a mlíku. To mě třeba čeká zejtra, protože se mi nebude chtít jít na nákup. A druhej den se zrázu přežeru jak hovado. Dneska jsem absolvovala celodenní výlet s panem inženýrem, kterýmu jsem tlumočila v Bystřici, a jeho rodinou. Tentokrát jsme objevovali National Palace Museum v Taipei. A bylo to fajn. Je to teda strašně veliký, ale nádherný. Akorát jsme teda mezitím stihli zajít na oběd a pak ještě večeři, a to už bylo na mě moc. To bylo právě totiž to zmiňovaný přežírání. Ale když máš na stole šest chodů, krevety, tofu, hovězí, pálivý tofu, smažený krevety a k tomu všemu ještě sladký knedlíčky man-tchou s kondenzovaným mlíkem, nejde se tomu ubránit. 

Včera se mi teda stalo něco podobnýho. Šla jsem ze školy. A poněvadž jsem celej den nic nejedla, nenapadlo mě nic lepšího než si zajít na running sushi. No. A to byla osudová chyba, protože takový sushi, to je další asijskej pokrm, kterýho bych se mohla užrat. Navíc v running sushi, konkrétně teda tady v Sushi Express, je to naprosto báječný. Sedneš si, dostaneš čaj, nachystáš si wasabi, sójovku a hůlky. A pak už se jenom natahuješ po talířkách se sushi, salátkem, zákuskama, řasama wakame či zázvoru, který jezdí na pásu kolem tebe. Nakonec mávneš na servírku, ta ti napíše na papírek počet talířků a ty jdeš s tím číslem ke kase. Jeden talířek vyjde na třicet tchajwanskejch dolarů, což je jednadvacet korun, a podle velikosti a ceny použitejch surovin na něm najdeš dva, tři nebo čtyři kousky sushi. A věř tomu, že šest talířků ti bohatě stačí k tomu, aby ti po zbytek večera bylo špatně z přežrání.

Každopádně další věc, která mě tu nepřestává fascinovat, je zdejší způsob řízení. Nevím, jestli je to standard, nebo mám prostě jenom pech, ale zatím tu každej řidič, na kterýho jsem natrefila, praktikoval styl jízdy plyn-brzda. Ono k tomu teda velkoměsto plný semaforů a dopravní zácpy vybízí, ale na dálnicích bych to nečekala. A v kombinaci s velkým množstvím jídla to fakt nedělá dobrotu.

Jo a předala jsem plyšovýho krtečka stydlivé devítileté tchajwanské holčičce, se kterou jsem absolvovala dnešní výlet a měla jsem ze sebe radost. Bála jsem se, že si nebudeme rozumět, a ve finále jsme si ještě pokecaly čínsky. Což považuju za svůj největší čínskej úspěch ever. A ještě jsem dostala super úžasnou růžovou termosku se třpytivejma kytičkama. Budu kjůt a totálně k sežrání. 

A v pondělí se jdu zaregistrovat na kurzy hry na ku-čeng a na dračí lodě peču. Protože vstávat každý ráno v půl šestý a mrznout na univerzitním oválu se mi fakt nechce. To si radši rozšířím svoji instrumentální sbírku.



0 komentářů :

Okomentovat