Ještě jsem nebyla ani jednou ve škole a už je mi z toho špatně. Díky svým dokonalým tipovacím schopnostem jsem se dostala do třetí úrovně, což je na jednu stranu dobře, na druhou moc ne. Ano, víc se toho naučím. Ale taky toho budu muset víc stihnout.
Každej den se bude psát test. Jo. Čteš dobře. Fakt každej den. Každej den mám tři hodiny čínštiny. Na začátku bude opakovačka z předchozího dne, pak výuka a nakonec ještě opakovačka látky probraný ten den. Ve třídě pět lidí. Z pedagogickýho hlediska tenhle systém chválím. Je to řádnej dril. Z toho lidskýho a hlavně studentskýho už to zas tak chválit nemůžu. Bude to docela masakr. Podle Mandarin Training Center nám příprava do školy zabere každej den tři hodiny. Plus předpokládám, že při mým talentu to vyjde tak na dvojnásobek. A do toho musím napsat bakalářku. Není toho málo. Bude to chtít velice dobrej time-management. Ale podle babičky jsem prej moc šikovná holka a určitě to všechno zvládnu. A víš, jak to je s babičkama. Mají vždycky pravdu. Takže budu šikovná holka a zvládnu to. Miluju sarkasmus.
Navíc jsem se chtěla zaregistrovat na tréninky týmů dračích lodí. Jenže jak jsem dneska zjistila, zas taková prdel to taky není. Vstávačka v půl šestý ráno. Od půl sedmý do devíti trénink. Ráno. Chápeš to? Ráno! Každej všední den. Na oválu u školy. Za jakýhokoliv počasí. Za deště, zimy, vedra... Jako pro fyzičku by to bylo super. Zní to lákavě. Ale vzhledem k tomu, že jsem zvyklá se učit po nocích, ráda bych se přece jenom občas aspoň trochu vyspala. A s tímhlenstím to asi dvakrát dokupy nepůjde. Přespříští týden je zkušební. Tak uvidíme. Beztak zas zvítězí moje pohodlnost.
Včera mě obtěžoval v parku první nápadník. Věk tak báj voko čtyřicet, cyklistický trenky a přilba samozřejmostí. Nejdřív jsem si říkala, že to je super. Splknu, procvičím čínštinu, byl takovej milej a ochotnej. Dokonce jsem mu i rozuměla. Pak se to ovšem přehouplo z nevinný konverzace v pozvání na oběd a na večeři a na rande a odmítáním jsem zabila asi tak hodinu čistýho času. Naštěstí tu stačí nadhodit pojem přítel a každej si dá okamžitě odchod. Výhoda oproti Česku. Tam někteří nepochopí "ne" ani postý. Zato tady řekneš "wo jou nan-pcheng-jou" a každej se hned omlouvá a dekuje.
No. A jak pravil klasik, chčije a chčije. Za oknem mi tu sedí holub, odhodlávám se k otevření souboru s názvem Bakalářská práce a v pokoji je zima jak v psírně, protože Taiwanci topení nevedou.

0 komentářů :
Okomentovat