Teplotní výkyvy a jiné samozřejmosti

Musím přiznat, že mi docela chybí klasický český jaro. To tchajwanský je totiž pekelný. Ještě minulý týden jsem klepala kosu ve dne i v noci, spala v leginách a svetru a kupovala si do postele nahřívací polštářky. Teď nemůžu v noci spát, protože je tu nehorázný vedro. Přes den osmadvacet stupňů. V noci dvaadvacet. A v neděli mají zase přijít deště a zima. Takový je jaro na Taiwanu.

Dneska jsem absolvovala první trénink družstva dračích lodí. A mám z toho takový rozporuplný pocity. Asi umřu. A pokud neumřu, budu jako terminátor. Nezničitelná. Tréninky jsou totiž od pondělí do pátku, každej den od půl sedmý do devíti. Ráno. A ne, skutečně není čas si oddechnout. Rozcvička, několik koleček kolem stadionu, kardio, plank, sklapovačky, dřepy, kliky, další kolečko kolem stadionu, další plank a dřepy, další kolečko, pak ještě jedno, pak zas cvičení a posilování, zase kolečko. A takhle to je dvě a půl hodiny v kuse. Kdybych si včera nekoupila nový boty na běhání (a nebylo to vůbec jednoduchý, sehnat tady dámskou 41), tak se na to po první lekci vykašlu.

Takhle to bude totiž dva měsíce v kuse. Až poslední měsíc se půjde trénovat na vodu. A zakončením pro nás bude celouniverzitní závod dračích lodí. Já reprezentuju svoji katedru, Mandarin Training Centre. Ale jestli se toho závodu dožiju, to je fakt ve hvězdách. 

Překvapilo mě ale, kolik lidí tu ráno v půl sedmé pobíhá po stadionu. Cvičí taj-či, kung-fu, jógu a jánevimcovšechno. A navíc tu cvičí především lidi důchodovýho věku. Nedivím se, že jsou všichni tak ve formě. Očividně to není vůbec špatný. Když si k tomu připočteš zdejší stravu, je ti jasný, že se to se situací u nás nedá srovnávat. Tady totiž v nemocnici nikdo nevysedává.

Jo a Tchajwanky tu chodí pořád s deštníkem. A je jedno, jestli prší, nebo pere. Na opálenou pleť se tu moc nehraje, naopak se tu snaží před sluníčkem zakrýt i ten nejmenší kousíček kůže. To vnímání počasí a teploty je tu vůbec zvláštní. Když je osmadvacet ve stínu, já tu pobíhám v letních šatičkách a umírám a místní na sobě mají kalhoty, košile, šaty, punčochy, svetříky a občas i šátky. 

Vážně mě děsí, co přijde v létě.





0 komentářů :

Okomentovat