Otázka tchajwanského stravování

Tenhle příspěvek věnuju jídlu. Ale předtím si ještě postěžuju. Mohla bych si teda zase stěžovat na počasí. Protože je samozřejmě pořád strašný vedro. Ale už mi to přijde docela nudný omílání pořád dokola. Takže tam hodím něco jinýho. Třeba místní komáry. Jsou totiž vyžraní, přerostlí, otravní, drzí a navíc jim není blbý člověka obtěžovat nejen v noci potají, ale i za bílýho dne uprostřed ulice. Tomu říkám vrchol. 

Nejhorší na tom totiž je, že jim moje úžasná evropská krev až moc chutná. Holka krev a mlíko? Né, to opravdu ne. A jestli jo, nemám ani jednoho na rozdávání. Mlíka tu vyjde litr na šedesát čtyři korun a tu krev nedám. To mlíko mě vůbec docela vytáčí. Vykašlala bych se na něj, ale když mám k snídani cereálie, nerada bych je zobala suchý. Oni teda Tchajwanci povětšinou jedí mimo domov, a to i v případě snídaní. Nejoblíbenější je tu místní pečivo, bulky, sladký chleby, koláčky či tousty. Kupříkladu takovej toust s arašídovým máslem za 30 NTD není vůbec špatnej. Ale komu by se chtělo každý ráno šmatlat třicet minut pro snídani. No. 

A tak jsem dneska konečně našla odhodlání ke koupi sójovýho mlíka, který cenově vyjde na třetinu oproti tomu klasickýmu, tak mi zítra ráno můžeš držet pěsti (vlastně tak asi ve tři v noci tvýho času), aby mi chutnalo. Protože mi bude muset chutnat asi tak následující dva měsíce. Koupila jsem si těch cereálií jeden a půl kilovej balík. 

Odpoledne jsem totiž byla se svojí spolubydlící v místním Makru. Akorát že tady se to jmenuje Costco. Ale lidí tam jsou davy. Hlava na hlavě. Navíc jsou po obchoďáku rozmístěný stánečky s ochutnávkou zdarma. Můžeš si dát sýr, grilovanýho lososa, hroznový víno, kiwi, místní pečivo, hrušky, nakládaný pekingský zelí, Chocapic, kterej se tu prodává pod názvem Koko Krunch, můžeš se tam zadarmo nasvačit. A co je ještě lepší, všichni vzorně stojí na tyhle ochutnávky frontu. A ne nějakou krátkou frontu. Místama se jedná i o frontu dlouhou dvacet metrů. 

Ty fronty tu koneckonců všichni poctivě stojí úplně všude. I v metru. Na nástupišti jsou totiž nakreslený pruhy (jó, metro je tu řízený počítačem, zastaví pokaždý úplně stejně přesně) pro nastupující a vystupující pasažéry. Takže se zařadíš do nástupního pruhu a čekáš, než vlak nezastaví. Žádný prodírání se davem. Nic takovýho.

No a v pondělí či v úterý se tu nezapomeň zastavit a přečíst si další příspěvek. Třeba ze mě bude televizní hvězda.



0 komentářů :

Okomentovat