Jak to chodí v místní restauraci

Dneska mi došlo, že ti tu celý dny básním o jídle, a přitom jsem ti ještě vůbec nevysvětlila, jak to vůbec chodí v takové tchajwanské restauraci. Ano. Restaurace jak restaurace, řekneš si. Ale přece jenom ber v potaz fakt, že jsem na druhým konci světa. Takže je tu spousta věcí úplně jinak.

Když tady přijdeš do jakékoliv restaurace, a to většinou i té nejzapadlejší, nejmenší a nejdivnější, přiběhne ti naproti servírka s dotazem, kolik lidí to bude. Respektive, jaké místo má na základě počtu příchozích najít. Odpovíš, ona tě usadí, dostaneš jídelní lístek a tužku a je to na tobě. Jídla se tu totiž zaškrtávají přímo v meníčku. Buď je zafóliovaný a ty zaznačíš svoji objednávku červenou voskovkou, nebo se jedná o papírový seznam (viz foto), ve kterým fixou či propiskou zapisuješ, co si ráčíš dát. Servírka se pak za tebou staví (nebo ty za ní) a vezme si tvoji objednávku. Jo a nesmíš zapomenout připsat na jídelní lístek číslo stolu. To je můj každodenní problém. Naštěstí se docela dost odlišuju od ostatních, takže všichni vědí, že tahle objednávka je pro 那位外國人 "na wej wai-kuo-žen", tedy tamhletu cizinku.

Hodně restaurací mívá čaj / vodu / šťávu zdarma, stejně tak polévku. Tu a tam dokonce narazíš i na rýži zdarma. Prostě si zajdeš k určenému pultíku, kde si všechno nabereš podle vlastní chuti, zvědavosti, či hladu.

Že se konzumuje čínskými hůlkami, to ti tu líčit nebudu, poněvadž je to (vzhledem k zeměpisný poloze) docela jasný. Zajímavý ale je pozorovat při konzumaci okolí. Fascinuje mě, kolik toho Tchajwanci do sebe naládujou. Zatímco já si dávám jako hlavní chod taštičky ťiao-'c a přílohou je pro mě dezertní talířek s tofu a čerstvým zázvorem, Tchajwanci si poručí polívku, který je plnej kotel. To já za normálních okolností prostě sežrat nemůžu. A neřekla bych, že bych neměla, co se konzumace týče, potrénováno. Jenže oni si k tomu jako přílohu naloží právě ty taštičky. Vždycky, když si je dám s tofu, cítím se strašně provinile. A strašně se přežeru. Ale místní cajk. Nevím, kam to dávají. A nevím, jak to dělají, že netloustnou. A to se takhle cpou k obědu i k večeři.

Každopádně abych to nezamluvila. To největší překvapení na tebe čeká při placení. Žádný trapný přemýšlení, žádný počítání, žádný zvažování, zda ano, či ne, žádný omluvný pohledy. Prostě žádný dýška. Nic takovýho tu nevedou. Nikde. A dokonce jsou tu natolik slušní, že ti vrátí pět dolarů, o který se týden zpátky přepočítali, když ses stavil na oběd posledně. 

No. A tak to chodí v místní restauraci.



0 komentářů :

Okomentovat