I na Tchaj-wanu je potřeba občas vypnout. Exotika neexotika. A ačkoliv se tomu mé workoholické já bránilo a vzpouzelo, vyrazila jsem si v sobotu do Tan-šuej. Stačilo sednout na červenou linku tchajpejskýho metra a dojet na konečnou. A objevit tak úplně jinej svět.
Název zastávky Tan-šuej je podle stejnojmenné řeky, která protéká hlavním městem Tchaj-wanu. A taky je to název přístavu, města Tan-šuej (anglicky Tamsui). Nebudu ti dlouhosáhle vypisovat fakta. Sama jsem neměla páru o tom, kam jedu. Jako ano. Věděla jsem, že dorazím na konečnou a že to tam bude prej pěkný. Že se s Lukášem, kolegou z National Chengchi University, podíváme po okolí, koupíme železný vejce (místní delikatesa) a zase pojedem. To bylo všechno. O to víc jsem pak byla v šoku, když jsem se vyvalila z metra a uviděla tu nádheru.
Předpověď počasí hlásala zataženo a přeháňky. Tak jsem si vzala rifle, do batohu pro sichr svetr. A ano. Byl hic jak sviňa, modrý nebe bez mráčku, třicet stupňů ve stínu a sluníčko pražilo tak, že mám krom vypálenejch pásků na nártech obou noh od balerínek i spálenou pěšinku. Tchajwanský počasí. Klasika. To ostrovní klima je prostě absolutně nepředvídatelný. Ale i ty spáleniny, popáleniny a vypáleniny za tu nádheru stály.
Připadala jsem si jako na dovolené. Prošla jsem se po několikakilometrové promenádě podél břehu řeky Tan-šuej až k jejímu ústí do moře, tedy až na rybářský molo. Zpátky jsem se svezla lodí, která se platila kartičkou na metro, což mi přišlo naprosto geniální. Za pade. No neber to. Nechala jsem se dobrovolně nahodit vlnou a měla jsem z toho naprosto dětskou radost. Pak jsem si dala obří zmrzlinu za tři pětky a zavzpomínala na český zmrzlináře, kterak poctivě otírají naběračku, aby člověku náhodou toho jednoho kopečku za patnáct korun nenaložili na kornoutek hodně. No a pak jsme zapadli do uliček městečka a ochutnávali všechno možný. Olihně, ma-šu (knedlíčky mochi), třtinovou šťávu, koblížky s náplní z červených fazolí nebo třeba ty železný vajíčka. Všechno najdeš v rubrice Stravování.
Bylo to boží, odpočinkový, parádní, suprový, pozitivní, fascinující, krásný, osvobozující, poučný, nový... Navíc jsme to celý zakončili přežráním v Sushi Expressu. Chci mít čas (a samozřejmě taky peníze) podnikat takovýhle dobíjecí výlety každej víkend. Sepsala jsem si cestovací wishlist a chci navštívit všechny položky na něm, jednu po druhé. A že jich není málo. Tuhle sobotu je na řadě Sloní hora. Snad nám bude počasí navzdory předpovědi zase přát.
A příště ti sem prdnu fotky z cesty do školy a ze školy, ať vidíš, jak obyčejná Tchaj-pej dokáže být.
Jo a další fotky najdeš ve Fotogalerii nebo na Facebooku.
Předpověď počasí hlásala zataženo a přeháňky. Tak jsem si vzala rifle, do batohu pro sichr svetr. A ano. Byl hic jak sviňa, modrý nebe bez mráčku, třicet stupňů ve stínu a sluníčko pražilo tak, že mám krom vypálenejch pásků na nártech obou noh od balerínek i spálenou pěšinku. Tchajwanský počasí. Klasika. To ostrovní klima je prostě absolutně nepředvídatelný. Ale i ty spáleniny, popáleniny a vypáleniny za tu nádheru stály.
Připadala jsem si jako na dovolené. Prošla jsem se po několikakilometrové promenádě podél břehu řeky Tan-šuej až k jejímu ústí do moře, tedy až na rybářský molo. Zpátky jsem se svezla lodí, která se platila kartičkou na metro, což mi přišlo naprosto geniální. Za pade. No neber to. Nechala jsem se dobrovolně nahodit vlnou a měla jsem z toho naprosto dětskou radost. Pak jsem si dala obří zmrzlinu za tři pětky a zavzpomínala na český zmrzlináře, kterak poctivě otírají naběračku, aby člověku náhodou toho jednoho kopečku za patnáct korun nenaložili na kornoutek hodně. No a pak jsme zapadli do uliček městečka a ochutnávali všechno možný. Olihně, ma-šu (knedlíčky mochi), třtinovou šťávu, koblížky s náplní z červených fazolí nebo třeba ty železný vajíčka. Všechno najdeš v rubrice Stravování.
Bylo to boží, odpočinkový, parádní, suprový, pozitivní, fascinující, krásný, osvobozující, poučný, nový... Navíc jsme to celý zakončili přežráním v Sushi Expressu. Chci mít čas (a samozřejmě taky peníze) podnikat takovýhle dobíjecí výlety každej víkend. Sepsala jsem si cestovací wishlist a chci navštívit všechny položky na něm, jednu po druhé. A že jich není málo. Tuhle sobotu je na řadě Sloní hora. Snad nám bude počasí navzdory předpovědi zase přát.
A příště ti sem prdnu fotky z cesty do školy a ze školy, ať vidíš, jak obyčejná Tchaj-pej dokáže být.
Jo a další fotky najdeš ve Fotogalerii nebo na Facebooku.

0 komentářů :
Okomentovat