Poslední dva týdny jsem v jednom kole. Nemám na nic
čas. A když už čas mám, nemám chuť. Teda psát. Aktuálně totiž finišuju
bakalářku, takže se vždycky vyčerpám. Pak sdělím kamarádům na fejsbuku pár rad,
uklidním je před státnicemi a sem už nemám sílu ti cokoliv psát. Snad to teď
bude lepší. Aspoň trochu.
To, že jsem byla na Siang-šan, neboli Sloní hoře tady v Tchaj-pej,
to sis mohl prohlídnout ve Fotogalerii. Je to nějakej ten tejden zpátky.
Vytáhla jsem svoji tchajwanskou kamarádku Sally. Teda řeknu ti, lézt tady v tom
hicu a vlhkosti do kopců, navíc po schodech, protože tu „hiking“ prostě znamená
schody, schody a schody, samozřejmě „natural“, to je docela síla. Ale bylo to
boží a výhled byl nádhernej.
Pak se taky v mezičase událo setkání Čechů a Slováků
tady v jedné venkovní hospůdce. Což bylo taky super. Ačkoliv jsem nic
takovýho neplánovala, odcházela jsem z hospody jako poslední, zahraňovala
jsem ožralý a druhej den jsem měla vyřvanej hlas. Takže by se dalo říct, že
jsem se cítila jako doma.
No a do toho jsem se připřavovala na postupovej test, kterej
jsem musela napsat na 80%. Kdybych nebyla student „stipendista“, stačilo by mi
těch procent šedesát. Jednalo se o velkej test ze všech dosud probranejch
lekcí. Musíš ho dát, jinak budeš v následujícím „semestru“ (jeden semestr
tu má necelý tři měsíce, můj první byl od března do května, druhej je od června
do srpna) studovat ty samý lekce. No a tak teda ty samý lekce studovat nebudu,
což je super.
A rozesral se mi mobil a tablet a tak si tu připadám jako v džungli.
Jo a za odměnu jsem si nadělila třídenní výlet na jihovýchod Tchaj-wanu. Na
Zelený ostrov a do Tchaj-tungu. Tak čti.

0 komentářů :
Okomentovat