5 věcí, které mě tu vytáčejí

Není všechno zlato, co se třpytí. I na druhým konci světa se najdou věci, který tě dřív nebo později začnou pekelně vytáčet. Já dneska byla natolik v ráži, že jsem se rozhodla ti tadyhle sepsat pět základních bodů. Exotika neexotika. Aby sis nemyslel, kdovíjakej paradájs to tu není. Ani Tchaj-pej totiž není bezchybná. 
___________________________________________________________________________________________

1. Lidi

Jsou všude. Vždycky jsem si říkala, kdovíjak je to v Bystřici hrozný, poněvadž tam chcíp pes. Ovšem teď postupně měním názor. Chci toho chcíplýho psa zpátky. Jinak mi z toho tady začne fakt šibat a skončím v Bohnicích. Jako ano. Když jsem přijela do Tchaj-pej, byla jsem nadšená. Obrovský město. Metropole. Skoro tři miliony obyvatel. S okolníma částma víc jak osm. Paráda. Vždyť to je úžasný! To v Česku nemáme!

Jo. Jenže po pár týdnech začneš zjišťovat, že ta paráda ti leze pěkně na nervy. Lidi jsou totiž všude. Ve dne v noci. V Bystřici po setmění nikoho nepotkáš. V Olomouci jen pár bezdomovců. V Brně kolem čtvrté hodiny ranní je zaručený, že máš ulice sám pro sebe. Praha zase nabízí docela klidný chvilky na procházky mezi pátou a šestou ranní. Ale Tchaj-pej ani ťuk. Lidi jsou tu pořád. Všude. Opravdu všude. Navíc nikam nespěchají. Táhnou se strašně pomalu. Jak šneci. A ještě k tomu všemu uprostřed chodníku, takže je nemůžeš obejít a musíš je otravovat tím trapným 不好意思,對不起 pu-chao ji-s', tuej-pu-či, tedy "s dovolení, promiňte". 

2. Mléčné výrobky a pečivo

O tom, že pečivo tu není opravdový pečivo, ale práškama vyhnaný, chuťově se od sebe neodlišující sladký bulky plněný vším možným, to už jsem ti líčila v mezičase několikrát. Né že bych doma na pečivu nějak extra ujížděla, ale slunečnicový houstičky z pekárny Sázava tu opravdu nemaj. 

Co se týče mléčných výrobků, je to ovšem moje stěžovací premiéra. Stížnost číslo jedna. Jsou neskutečně drahý. Litr klasickýho mlíka tě tu vyjde na 80 NTD, což je v přepočtu nějakých šedesát pět korun. Čtyřsetgamovej kelímek bílýho jogurtu pak stojí 150 NTD, tedy sto dvacet korun. Ano. Jednou za čas by se to dalo přežít. Přece jenom v Česku jsem byla zvyklá mít minimálně k snídani z mlíka uvařenou ovesnou kaši. Jenže. Přichází stížnost číslo dvě. Většině Asiatů chybí enzymy potřebný k trávení laktózy. Tudíž jsou všechny mléčný výrobky upravený. A to pak zas nemůžu strávit já. Mlíko za osm tchajwanskejch pětek není opravdový mlíko a chuťově se nepodobá ani tomu nejlevnějšímu supermarketovýmu českýmu pseudomlíku. Jogurt německé značky Zott je distribuován ze Singapuru a není to vlastně jogurt, je to pouze "dezert z nízkotučného mléka" s ROČNÍ TRVANLIVOSTÍ. Zázrak. Co se tudíž nějakejch kultur týče, narazíš v něm leda na Michala Davida.

3. Moje čínština

Stojí za hovno. Jsem tu už víc jak dva měsíce, v učebnici třetí úrovně mám za sebou už sedm lekcí a stejně si připadám jako lůzr. Nerozumím tak, jak bych si představovala. Za chvíli přijde poločas rozpadu, pak druhej semestr a pak už jsem doma s hlavou dutou stejně jako před odjezdem. Občas teda zažívám světlý chvilky, kdy si připadám jako opravdovej pán, kterej si to tu hezky pěkně dává. No. A občas si to tu fakt nedávám.

4. Nedostatek času

Né, tohle není klasickej Erasmus. Nedostaneš stipendium dopředu. Neválíš si šunky. Necestuješ. Musíš se učit každej den, dávat testy nad 80%, mít stoprocentní docházku. Tohle všechno se na konci měsíce zkontroluje a v polovině měsíce následujícího dostaneš teprve finanční příspěveček za měsíc uplynulý. Takže skutečně ne, nemám moc času. Ráda bych viděla všechny kouty tohodle nádhernýho zelenýho ostrova, ale musím vzít za vděk pouze pár víkendovýma výletama. Nutno ovšem dodat, že tenhle dril má něco do sebe. Opravdu tě to nutí něco dělat. A od toho je koneckonců člověk tady.

5. Vedro ve dne v noci

Pomalu nám tu končí jaro a blíží se léto. Což znamená, že se přestávají střídat horký a chladný týdny a zůstává spíš u těch horkejch. Nebylo by to tak zlý, ale v posledních několika dnech je tu nehorázný vedro, nedá se ležet, nedá se sedět, nedá se učit. Nic. A v noci to není o moc růžovější, protože se teplota drží tak kolem čtyřiadvaceti stupňů. Mysli si, co chceš, ale já ti závidím český jaro, aprílový počasí, sněhový přeháňky, umírněný sluníčko, nízkou vlhkost vzduchu, tulipány, včely a takový ty další blbosti.
___________________________________________________________________________________________

Takže jsem se vybouřila a teď už můžu být zase sluníčková s naprosto pozitivní náladou. Protože je to tu vlastně strašně super.

A ve Fotogalerii máš fotky z cesty do školy, z ulic, trhů a tak. Prostě z takové té mojí typické každodenní trasy.



2 komentářů :

  1. S těma lidma všude bych to asi nevydržela, ale určitě najdeš místo, kde nikdo nebude a budeš tam moci třeba relaxovat:-)
    Dříve jsem působila na blogu www.passengersmaniac.blogspot.cz ale založila jsem si nový blog www.cathyvita.blogspot.cz kde momentálně probíhá giveaway:-)
    Začala jsem sledovat tvůj blog a Byla bych moc ráda, kdyby ses stala mým pravidelným čtenářem:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to mě těší :) Na tvůj blog budu ráda chodit pravidelně, vypadá to moc dobře ;) Mockrát děkuju a ať se daří :)

      Vymazat