Chodit do tchajpejské zoo kvůli pandám se moc nevyplácí. Né, že by nebylo o co stát, byly tam. Byly dvě. A dokonce se hýbaly. Jedna seděla na zemi a svačila bambus, druhá s klackem lezla po stromech. To vídeňský pandy neumí. Celkově byly k sežrání, o tom není pochyb. Ale dostat se k nim je pomalu nadlidskej úkol.
Hned u vstupu do zoo jsem se zaradovala. Nejen, že studentský vstupný stojí směšných 20 NTD, ale ještě ho můžeš zaplatit kartou na metro. Takže žádný zdržovačky, žádný lovení drobáků, pípneš si a jdeš. Od personálu jsem dostala lísteček s časem 17:00-17:09, ale nevěnovala jsem tomu velkou pozornost. Byly dvě hodiny, takže jsem moc dobře nechápala, o co jde. Ale vzhledem k tomu, že na celým Tchaj-wanu se na veřejnosti příliš nevyskytují koše, nacpala jsem svůj lísteček i s kartičkou na metro do batohu a dál to prostě neřešila. Jak jsem se záhy dozvěděla, dobře jsem udělala. On totiž onen lísteček je vstupenkou do pavilonu pand velkých. Takže od čeho tam je napsanej ten čas, to už je ti asi teď jasný. Jo. Do toho pavilonu můžeš přijít až o páté.
A tak jsme si mezitím prošly se Sally a A-lung skleník s motýly, sekci s tchajwanským pralesem a jeho obyvateli, obhlídly jsme koaly, klokany, velbloudy, žirafy, zebry a vůbec takovou tu klasiku, která ovšem nebyla zas tak klasická, protože byla obohacená o naprosto úžasnou ostrovní flóru, takže všechny ty pavilony hned dostaly úplně jinej nádech. Takovej exotickej. S českou zoo nesrovnatelnej. A všichni Tchaj-wanci jsou strašně nadšení z vydry. Jo. Čteš dobře, z obyčejný vydry. Dokonce ji mají i na titulních stranách veškerejch prospektů. Ale ta zoo... Prostě paráda. Nádhera, nádhera, nádhera. Jen jsme teda nemusely zrovna vychytat den dětí. Jeden by řekl, že mezinárodní den dětí připadá na 1. června, na Tchaj-wanu je to ovšem 4. dubna. Ačkoliv vzhledem k mýmu nadšenýmu povykování a radostnýmu pobíhání od výběhu k výběhu by se dalo říct, že jsem přišla správně.
Každopádně k pandám. Při příchodu do pavilonu pand jsem musela poslušně odevzdat lísteček se svým časem a mohla si jít tak stoupnout do nekonečné fronty, která se táhla jako had před skleněnou vitrínou, za kterou se povalovali dva černo-bílí medvídci. Jako budiž, tohle by se ještě dalo přežít. Ale přímo u výběhu stál další zaměstnanec, který přes mikrofonu nabádal návštěvníky, aby se laskavě hnuli z místa a pokračovali ve směru prohlídky. Takže na celý slavný pandy jsme měly s holkama tak všeho všudy půl minuty. Zlatá zoo v Schönbrunnu. Tam je každýmu srdečně jedno, jak dlouho se u skla zdržíš.
Odhlédnu-li od hromady lidí, hromady dětí, neskutečnýho hicu a buzerace v pavilonu pand, je tchajpejská zoo nádherná. A teď to myslím bez ironie či sarkasmu. Má to něco do sebe. Stejně jako Pamětní sál Čankajška a přilehlej park. Všichni Tchaj-wanci tvrdí, že tam nic není, že je to nuda, jenom barák a nic zajímavýho. Nám to teda ale přišlo zajímavý strašně moc. Vydala jsem se tam spolu s Clarisse, která je ze Švýcarska, má úplně stejný problémy s čínštinou i angličtinou jako já, takže si náramně rozumíme, navíc máme stejný trable ohledně stipendia, školy, studia, osobního života a ták, takže na takovýhle výletování jsme ideální dvojka. Však se mrkni do fotogalerie, tam najdeš nový příspěvky jak ze zoo, tak i od Čangajška.
Jo a co se postřehů z tchajwanskýho každodenního života týče, mám další. Tchajwanci jsou neskutečně líní. Do práce chodí od nevidím do nevidím, to jo. Ale jinak se teda nepředřou. Například moje spolubydlící celej víkend sedí na pokoji. Nejde se projít, nejde na výlet, nic. Jenom kouká na seriály. A moje kamarádka na mě hleděla s pusou dokořán, když jsem jí vykládala, jak mám ráda ovoce pchi-pcha. Prý je to moc 麻煩 ma-fan. Teda náročný. Protože se pchi-pcha musí nejdřív umýt, pak oloupat, pak z ní vydělat pecky... Podle mě docela standard, ovšem zřejmě není standard jako standard.
A tak ti přeju pěkný Velikonoce a tiše závidím, protože tady Velikonoce nikdo nevede, je už týden v kuse dvaatřicet stupňů a nejsou tu vůbec žádný český dobroty. Ani mazanec, ani beránek, ani vajíčková pomazánka. Nic takovýho. Takže si to užívej a neremcej.

0 komentářů :
Okomentovat