Sice
jsem ti tvrdila, že teď nebudu mít moc času a že se tudíž nebudu ozývat. Ale
mezitím se toho událo tolik, že to za zmínku stojí. Především události minulýho
víkendu. Teda jedna. Přišel totiž tajfun.
Jeden by řekl, že to tu je na denním pořádku. Ale
není. A už vůbec né v Tchaj-pej. V Tichým oceánu se takovejch tajfunů
vytvoří od června do září docela dost, to je pravda. Ale většina z nich si
to krouhne nach Japonsko, případně Filipíny. Některý tajfuny dokonce obejdou
Tchaj-wan a pokračujou na Čínu. Proto mi taky červencovej tajfun přišel
absolutně v pohodě. Jupí, venku trochu víc prší, příjemně se ochladilo a
nejde se do školy. Vždyť to není přece taková hrůza.
No a pak přijde tajfun jménem Soudelor, kterej si to
žene přímo na Tchaj-wan. Ve všech novinách píšou, že je to nejstrašlivější,
největší a nejsilnější tropická bouře letošního roku na celé zemi. Mluví se o
něm i na BBC. Síla nárazového větru až 360 km/hod, rozpětí tajfunu 600 km. V porovnání
s Tchaj-wanem, kterej je oproti ČR poloviční, lze skutečně konstatovat, že
Soudelor skutečně obří je.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vsuvka: Hurikán, tajfun, cyklón. Hurikán bývá v Americe.
Tajfun v jihovýchodní Asii. A cyklón v Indii. Ale všechno je to to samý. Tropická cyklóna vznikající nad oceánem vlivem rozdílu
teplot moře – vzduch, nad pevninou ztrácející sílu, s rozpětím klidně
několika stovek kilometrů, uprostřed ono věhlasný oko, přesně jak to znáš z katastrofickejch
filmů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kdyby si milej tajfun pospíšil, nemuseli
jsme minulej pátek do školy. Ale přišel až večer, takže se do školy ve dvanáct
ještě jít muselo. Nutno dodat, že vítr byl tou dobou na mě silnej už docela
dost. Ale posuzuju to jenom podle toho, jak mi lítala minisukně, a podle toho,
jak vítr občas poponášel i mě. Rychle jsem si nakoupila zásoby jídla, protože
od pátečního večera do nedělního rána bylo všude zavřeno, jelikož vláda
vyhlásila zrušení výuky a práce. A pak jsem si jen seděla celej večer na
pokoji, říkala jsem si, že to je přece pohoda a nic neřešila.
Jenže ve tři ráno jsem si sundala sluchátka s tím,
že bych si mohla jít konečně lehnout. A to byl vítr v plné síle. Podle meteorologů
teda před vstupem na Tchaj-wan dost zpomalil, navíc Tchaj-pej je chráněná ze
všech stran horama, takže vítr tu údajně v nárazech dosahoval jen 170
km/hod. Thanks god za to, že mám okno pokoje do vedlejšího domu, tudíž jsem v zákrytu,
jinak bych ho měla vytřískaný. Každopádně ve tři ráno jsem neusnula. Ten hluk,
divný zvuky, praskání stromů a rány padajícího plechu mně dovolily usnout až o
půl sedmé. Kolem poledne pak přecházelo přes Tchaj-pej oko tajfunu. Odpoledne
to pak zase začlo všechno nanovo.
Měla jsem za to, že to zas tak hrozný nebylo. Prostě
silná vichřice, žejo. Ale asi mám koleje situovaný na dost dobrým místě,
protože když jsem viděla fotky kamarádů na fejsbuku, zjistila jsem, že to asi
fakt zlý bylo. Koneckonců pokochej se sám, žejo.
No a já teď teda doufám, že odletím, protože včera
se východně od ostrova vytvořily další dva tajfuny.





0 komentářů :
Okomentovat